V březnu 2022 přišel do Nadace dopis, který odstartoval několikaletý korespondenční vztah naší kolegyně Jany Havlenové s paní Alenkou. Ta o sobě v prvním dopise prozradila, že je jí více než osmdesátpět let. Letos tenhle příběh dopsal svou poslední kapitolu a Jana svůj poslední dopis paní Alence. Vzpomínce na paní Alenku věnovala Jana následující text:

Toto bude hodně osobní. 

Paní Alenku jsem nikdy nepotkala.  

Náš vztah byl korespondenční a naše společná, byť krátká cesta, se mi zapsala do srdce. 

„Vážení, 

Využívám jedinou možnost, kterou mám: píšu. V TV – Z metropole, mne před delším časem zaujal váš projekt na záchranu Cibulky + vybudování dětského lůžkového hospice. Úžasné! Nákladné. 

Pokud přijímáte (i menší) příspěvky, prosím o sdělení č. vašeho účtu. Převedla bych „něco“ ze svého „Sporožira“. Telefon mám, ale skoro neslyším, proto prosím písemně. (Osobně nemůžu, špatně chodím a je mi něco málo přes „pětaosmdesát“).“ 

Odepsala jsem a záhy přišel dar. Překvapil nás, protože to bylo 300 tisíc korun. S paní Alenkou jsme si začaly dopisovat. Tiskla jsem jí články z našeho blogu, zvětšovala písmo, přidávala fotky, posílala tlusté obálky. 

Zavolala v květnu. Byla jsem zrovna na Cibulce, byl pátek, na sobotu jsme chystali Cibulka Open. Přesně si pamatuji, kde jsem stála, když jsme spolu mluvily. Pověděly jsme si spoustu věcí. Popřála nám, ať se akce na Cibulce vydaří. Že děkuje za pozvání, ale že nevychází z domu. 

Psaly jsme si nadále, posílala jsem aktuality a často na ni myslela. Na jaře 2023 dorazil další dar 50 tisíc korun. V září pak poslední dopis. Psala jsem i nadále, ale odpovědi už nepřicházely. Věděla jsem, že je nemocná a přála si, aby její odchod byl klidný. Mrzelo mě, že se nemůžu rozloučit. 

Letos na jaře přišlo předvolání k notáři ve věci řízení o pozůstalosti. Paní Alenka měla u notáře sepsanou závěť a kromě blízkých lidí v ní pamatovala i na tři dobročinné organizace. Nadace rodiny Vlčkových byla spolu s Cestou domů a Zdravotním klaunem jednou z nich. Zdědili jsme zůstatek na účtu, každá organizace 100 tisíc korun. 

Příběh se uzavřel. Vím, kdy paní Alenka zemřela, kdo o ni pečoval a vím, že její odkaz se stal nedílnou součástí příběhu Cibulky. 

Paní Alenko, děkuju!

A děkujeme i my všichni ostatní v Nadaci. Za přízeň a za zájem, se kterým sledovala naši práci. A za dary, kterými podpořila vznik Cibulky. Jsou připomínkou toho, že za každým příspěvkem jsou konkrétní lidé, jejich důvěra, přání a jejich vlastní příběhy, které se stávají součástí příběhu Cibulky.